„Zelená znamená jít, ne přejít,“ říkají normy

14. 06. 2017


Když jsem se před nedávnem nastěhovala do Olomouce a poprvé přecházela přes přechod na ulici 17. listopadu u Pedagogické fakulty, myslela jsem, že se porouchal semafor. Zelená na něm svítí opravdu onu normami nejnižší povolenou dobu – 5 vteřin. Když nás všechny odmalička učí, že červená na přechodu znamená „rychle pryč“, může nás tato situace velmi zmást. Není však třeba.

V normách pro navrhování semaforů se můžeme dočíst, že jejich správné načasování má zásadní význam pro bezpečnost všech účastníků silničního provozu, proto inženýři věnují jejich nastavení maximální pozornost a to dokonce i pomocí měření online. To však člověka stojícího s očima navrch hlavy uprostřed přechodu úplně neuklidní. Krátké zelené jsou nejtypičtější pro křižovatky s hustou intenzitou dopravy, jako je např. ta u Pedagogické fakulty. Výpočet potřebné délky zelené tedy vychází z intenzity provozu – konkrétně se jedná o rozdělení celkové doby zelené na jednotlivé směry. Pomocí vypočítání správných intervalů lze zabránit dopravním zácpám a doprava městem odtéká tak, jak má. To však neznamená, že my chodci přijdeme zkrátka.

Normy se dokonce snaží vycházet chodcům v určitých oblastech vstříc. Počítají s tím, že pokud zelený panáček trvá velmi krátkou dobu a čekání na něj příliš dlouho, dochází k přecházení přechodu na červenou. Doba čekání proto nemá být delší než 60 sekund. Můžete si ji přeměřit. Na druhou stranu normy chodce oproti automobilům do určité míry časově znevýhodňují, což lze pocítit především na frekventovaných křižovatkách. Ospravedlňují se tím, že pokud by byla zelená na některých přechodech delší, musely by se výrazně prodloužit červené signály pro auta a MHD, což by i při prodloužení doby o jednu vteřinu mohlo způsobit dopravní kolaps.

Důležité však je, že málokdo z nás, kteří denně jezdíme pěškobusem ví, že interval zelené na semaforu je určen pro vstup do vozovky. V době, kdy chodec přechází a uplyne alespoň 5 vteřin, tedy minimální čas trvání zelené, má stále ještě dostatečný čas pro přechod na druhou stranu, a to i kdyby na přechod vkročil v poslední vteřině zelené. Zároveň však normy počítají s rychlostí chůze 5 km/h, která je stanovena (pouze) pro zdravého, dospělého jedince. Doba zelené pro chodce musí být alespoň taková, aby chodec během zelené přešel 2/3 přechodu, nejméně však ½ přechodu. Doba přecházení je vždy kryta časem navíc, který je propočítán na základě celé délky daného přechodu. Chodec tak bezpečně opouští přechod i po probliknutí červené, sdělují normy. 

Také jste si povšimli, že normy poněkud zapomínají na kohokoli, kdo se z jakýchkoli důvodů pohybuje pomaleji? Bezpečně přejít vozovku by mělo přece být samozřejmostí pro každého. Z nastavení přechodů na minimum bez ohledu na stav chodce je bohužel velmi patrné, že normy jsou svou povahou jednostranné a mnohem více technické, nežli "lidské", což rozhodně nepovažujeme za ideální.


Tereza Šimečková







Diskuze

Žádné komentáře

Přidat komentář